Snimek-obrazovky-2024-11-18-v-10.27.54.png
Autor fotky: Ilustrační foto: Pixabay
zpět

To nikdy nepochopím


18. 11. 2024

Je toho hodně, o čem říkám "to nikdy nepochopím". Jazyky, technologie, moje zapomnětlivost... Ale snad nejčastěji tahle slova pronáším v souvislosti s chováním nás, lidí.

Třeba, jedu lesem. Před ním i za ním jsou vesnice. A uprostřed lesa u silnice leží několik pytlů s odpadky. Představuji si člověka, jedoucího autem, jak zastavuje a vyhazuje hned vedle krajnice svůj odpad. Jak vypadá a hlavně, proč to dělá? Vždyť už v každé trochu větší vesnici jsou kontejnery na odpad. A on jede autem.

Že by si lidi pletli les se sběrným dvorem? Někteří určitě. Proto už pár let chodím na houby nejen s košíkem, ale i s igelitkou. Do košíku houby, do tašky odpad. Po jiných "milovnících lesa".    

Další, co mě nadzvedává, a co mi hlava fakt nebere, jsou vyhozená zvířata. Koťata nebo štěňata v pytlích, krabicích, lesích a nebo jen tak, u silnice. Ale i dospělé psy a kočky jsem zaznamenala. Taky se pro někoho stali odpadem.

 Ale nejhůř na mě působí zprávy o mučení a zabíjení lidí. Lidmi. Mám dojem, že je to čím dál horší. Co vede člověka k tomu, aby mučil, znásilňoval, drancoval a zabíjel? Víra? Nenávist? Pocit nadřazenosti? Přináší mu to radost?

Ne, tohle opravdu nedokážu pochopit. Létáme do vesmíru, ale jinak? Vždyť jsme se od středověku, no, možná od pravěku, v chování nikam neposunuli. Akorát zbraně vyrábíme dokonalejší. A nejsmutnější je, že lidstvo, dá se říct, je nepoučitelné. Pořád podléhá "nepravým prorokům" a volí si špatné vůdce.

 

 

Počet zobrazení: 778