V únoru to byly tři roky, co jsme s manželem objevovali krásu Karlových Varů. Ubytovaní jsme byli v hotelu s převážně ruskojazyčným personálem. Kdykoli jsem na pokoji pustila televizi, naskočil ruský program. Vojáci. Buď běžel válečný film nebo zpíval nějaký vojenský soubor a jednou tam byla návštěva dětí v kasárnách. Samozřejmě jsem na to nekoukala. Jen jsem z toho usoudila, že Rusové jsou k boji a válčení vedeni od malička.

Celou dobu se k nám personál hotelu choval mile. Pouze v den, kdy jsme odjížděli, stroze, až nepříjemně. Vypadali, jako když se jim něco stalo. Neřešili jsme to, odjíždíme, už je nezajímáme, no. 

V autě manžel zapnul rádio. "Rusko napadlo Ukrajinu." Aha, tak proto byl personál "divný". Zpráva samozřejmě dost zasáhla i nás. O Rusku od roku 1968 nemám iluze. Překrucování informací, lhaní, zatajování. To už jsme zažili. Nevěřím jim ani pozdravení. A v téhle válce to opět Putinova administativa potvrdila. Prý na Ukrajině je fašizmus a tak jdou zachraňovat nešťastné spoluobčany.

Neznám přesná čísla, kolik už lidí na Ukrajině Rusové zabili, ale jsou města a vesnice, kde rozbili vše. Mariupol a Buča, pro mě dvě nejotřesnější místa. 

Za ty tři roky se zbraně zdokonalily, stále používají k  boji drony a nejrůznější navigace, takže zabíjení je účinnější.

A Evropa? Smutné. Sice pomáhá Ukrajině finančně, ale Rus byl vždy o krok napřed. 

Teď do toho vstoupil Trump, staronový prezident USA. Náramně si s Putinem rozumí, Zelenského neustále kritizuje a Putin samozřejmě přitvrzuje.

Mírová jednání? Ruské návrhy zní přibližně takhle: dejte nám svou zem, pak možná přestaneme útočit. A mě maximálně vytáčí ta jejich arogance. Byli takoví vždy. Nám patří svět, to hlásalo jejich vystupování. Ať už to byli důstojníci nebo vedoucí ruských firem.

Netuším, jak to dopadne. Ale jak znám Rusy, nevzdají se. Ukrajina je velká a stále ještě bohatá. Jediný, kdo je může zastavit, je USA nebo a vojska NATO. Jenže...Putin pohrozil, že použije atomovou zbraň. Ano, může zničit Evropu. Když si to Evropa nechá líbit. Zatím umírají "jen" vojáci a Ukrajinci a Ruskem najatí žoldnéři z Koree. 

Vždycky jsem byla proti válkám, zbraním a zabíjení lidí. Vím, že násilí plodí zase jen násilí. Teď si říkám, že být mi míň, půjdu bojovat. Jenže jsem ve věku, kdy už v podstatě nemám co ztratit. Ve dvaceti bych uvažovala jinak, zrovna tak ve čtyřiceti.To bych měla zodpovědnost za rodinu a nebo život před sebou. Nechtělo by se mi být hrdinou. Ale žít pod ruskou nadvládou? Co je horší? 

Nevím, jak se situace ve světě vyvine. A je mi z toho divně. Představa, že budoucnost půlky zeměkoule závisí na dvou psychopatech, Putinovi a Trumpovi, se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Stále doufám, že se stane zázrak a vše se v dobré obrátí. Ukrajina už trpěla příliš a proto si zaslouží klid. Moc, moc si přeju, aby mocní našeho světa si to uvědomili a tu nesmyslnou válku ukončili. Ale jak je k tomu donutit?