Nad vrchem Žalým vychází sluníčko a červánky rázem zesvětlují celé okno. Čeká nás krásný den. Bude už studený jako včera, k večeru byl jeden stupeň, teď je nula, zábly už ruce a Betynku, navlhlou z prodírání se travou, jsem strčila do batohu. Věděli jsme, že je to poslední houbařská vycházka, protože houby do rána poznamená noční mrazík, a tak se nám z lesa nechtělo. Jenže museli jsme jít zatopit a dát sušit houby.

Včera byly Dušičky, zapálili jsme svíčky, už poněkolikáté v tomto čase, zahřáli jsme se narychlo hrníčkem grogu, připravila jsem občerstvení a dali vychladit symbolickou mělničinu. Při krájení hub jsme si povídali, vzpomínali. Hřbitovy jsme navštívili a hroby rodičů upravili už před týdnem, doma dávám na okno fotky, znovu jim ještě rozsvítíme.

Pokoj brzy provoněla vůně. S Betynkou jsme se v teple spokojeně natáhly, s manželem jsme vybrali film, co se nabízel, bohužel válečný, ale byl to příběh z historie, jen proto jsem ho vzala na milost..

Během zvláštního večera, kdy na nízkém nebi jasně zářily hvězdy, jsme se spojili s rodinou. S někým po Whatsappu, s jinými jen ve vzpomínkách.

Ráno sýkorky poletovaly u zatím prázdného krmítka.

3.11.2024