Tak zase zima a vítr, vyndavám si z tašky čepici. Za nedlouho přijíždí vlak a podle hlášení máme dát pozor u koleje č.2. To není fráze, vlak na tom místě srazil před nedávnem nepozorného chodce, kousek dál má malý pomníček.

Můj starší vnuk to má vypočítané, vždy přichází, jakmile začne blikat výstražná signalizace. Ahoj, babi, kam jedeš, ptá se. Do školy, jako minule, odpovídám mu a ptám se ho, proč zase jede do školy v tričku. Spolucestující mají bundy. Jsem přece otužilý, dostane se mi odpovědi. Zkušenost je nepřenosná. Přesto mu zopakuji, že jsem za mlada taky nevěřila, že se nachlazení v těle nastřádá.

Ve vlaku strávíme chvilku příjemným povídáním. Co nás baví, jak je ve škole, co hraje a co nového složil. Babi, mě opery moc nebaví, ale na normální koncert nebo na muzikál, to bych šel. A jak to, že zas jedeš do školy a kam? Tak s úsměvem vysvětluji, že i pro seniory se nějaká škola najde a co je u3v. Zaujalo ho to tak, že úplně sundal sluchátka, před tím jen jednu stranu, teď celá. Oni chodí s bráchou se sluchátky pořád.

Vidívám i jiné děti takto chodit do školy, ze školy, na kroužek, cestovat apod. Jsou mimo realitu, nevnímají dostatečně okolí. To bych nemohla, nevnímat jaro, neslyšet vítr, ptáky po ránu apod. Myslím, že se šidí o krásu ročních dob, ale je to věkem, dobou.

Přednáška vu3v, Jižní Asie – nejpestřejší exotika naší planety, byla už poslední, závěrečná, a byla věnována Indonésii. Byla zajímavá, jako vždy, a pěkné na tom je to, že si přednášky můžeme doma na počítači, do předem oznámeného termínu, opakovat. Letní semestr končí pro nás 3.5. Vzpomínám si, jak na jiné u3v vždy říkali, stejně vám za chvíli začnou zahrádky a chaty a chyběli byste. Je to pravda, práce na zahrádce volá.

Opět jsme hlasovali pro nabízená témata na příští rok, rozhodne ještě středeční skupina. Na konci dubna budeme mít rozloučení se studijním rokem v kavárně, kde si řekneme, jak to dopadlo. Doma jsem si ještě udělala dva testy, jeden z poslední přednášky, druhý celkový, závěrečný.

Zpracovala jsem esej o cestopisné knize Koza, která žere hady, kterou jsem spolužákům doporučila, vztahuje se k probírané tématice.

Je moc prima, že máme jako senioři možnost navštěvovat vzdělávací kurzy a vůbec, že máme spoustu možností k aktivnímu životu. To mě těší. Mám ráda výstavy, koncerty, divadla, památky apod.  Vždyť nejen prací živ jest člověk.