Po Martinu
Na svátek Martina jsme zajeli za rodinou a udělali si sváteční odpoledne. Užili jsme se spolu dospělí i naši pejskové. Večer jsme navštívili koncert symfonické hudby našich oblíbených skladatelů, Smetany a Dvořáka. Později ještě koncert menší, žákovský, a jedno divadlo, také kontrolu u zubaře a lékaře jsme stihli.
Ale to už je deset dní a zatím přišla zima. Ještě před odjezdem jsme nestačili sbírat, sušit a zavařovat houby. Dcera psala, hlavně ty přemrzlé nejezte, ale kdepak, houby byly rychle pod sněhem.
Vyndali jsme běžky a zlikvidovali vosí hnízdo, co se za nimi v létě utvořilo. Sousedé volali, cože, takové malé, pojďte se podívat na naše. Museli ho mít v přístřešku pěkně dlouho, bylo velké na celou sněhovou lopatu, vypadalo jako velký papírový meloun. Rozebrali jsme ho v rukavicích a zkoumali jednotlivá patra, obdivovali jsme přesnost postavených pláství, i vosí matku jsme našli, ale nebylo zbytí, i s královnou všechno to muselo do stráně na mráz.
Na naše oblíbená místa v lese se ještě dostaneme, ale už zapadáme a místy Betynku přenášíme. Ona sníh miluje, skáče do něho, vyhrabává myši a statečně se brodí. Nalepené koule sněhu doma odlepujeme, vyčesáváme a balíme ji do ručníku, než uschne.