Přišla zima
Nebe je celý den šedivé a plné sněhu. Začíná se smrákat brzy, už ve tři hodiny. V pět hodin je večer.
Jsme venku od rána, je potřeba proházet cestičku a přinést dřevo. Betynka se chce proběhnout. Dovádí a přináší klacík. Odpoledne jdeme obalit ovocné stromečky sítěmi, stopy srnek jsou všude a brzy budou hledat něco k snědku i u nás. Loni pár jabloněk okousaly a když sníh vystoupal ke korunkám, přihopkali i zajíci. Zaječí stopy tu zatím nejsou, jen veverka ráno přiskákala. Pod krmítko odhazují zbytky slunečnic sýkorky, ty tu hodují celý den. Sedíme u okna namísto televize, děj bude teď v zimě pořád stejný - ptáci na krmítku.
Včera bylo něco málo po třetí hodině a já se vracela z procházky na běžkách. Kochala jsem se sluníčkem, které prosvítalo šedivými mraky a v tmavém oparu se chystalo zapadnout za obzor. Na kopci se objevila světla, traktor za sebou vezl jeden balík sena. Divnou trasu si vybral a proč ho veze domů, říkala jsem si. Najednou mi to došlo. Proti bílé stráni se na hřebeni objevila karavana býků, kolem pobíhali malí býčci. Traktor zpomalil, aby se přiblížili k senu, ale hned se zase rozjel a navnadění býci se rozběhli za ním. Rozběhl se i poháněč se psem, který se za nimi ze tmy vynořil. Napadlo mě, jaké jsem měla štěstí. Já jsem tam nahoře totiž před chvílí byla a kampak bych se na bílé pláni schovala.
Z býků jde strach, jakmile jdeme kolem ohrady, které jsou v okolí časté, bučí a sbíhají se k nám. Betynka nechce nikdy v tu stranu chodit, ucítí je, zapře se, a že tudy ne.
Chovatel býky stěhoval z pastviny na večer, když už nikde nikoho neočekával. Jenže večerní procházky mají něco do sebe a naštěstí býci teď budou dlouho ve velké ohradě u jeho chalupy, než se na jaře zase přestěhují.