Paní knihovnice mi půjčila román Chaloupky a rovnou přidala ještě jeden, Nebe nad Perninkem, se slovy, že je to z hor a je to dobré. Hory byly samozřejmě krásné, ale ten děj.

Mladík má rád pití a holky. Vše mu prochází, učení mu jde samo, aniž by se musel nějak víc snažit, promuje na medicíně a dostává místo na prestižní pražské klinice. Jenže co prošlo na studiích, neprojde v práci. Teprve když práci ztratí, rodinu i přátele, rozhodne se pro změnu, polepší se.

Po mnoha inzerátech konečně uspěje, odejde do Krušných hor, v Perninku mají volnou ordinaci a paní starostka shání lékaře. Dostane šanci, které využije, stane se obvodním lékařem, založí novou rodinu.

Autor používá pravidelné skoky v ději, takže jsem měla dojem, že čtu o dvou rozdílných postavách, o dvou Petrech, jeden je záporný, druhý kladný, ale pořád jeden.

Trochu se polepšila i jeho milá Kamila a tak to všechno krásně a láskyplně skončilo. Konec už trochu připomínal červenou knihovnu. Ale pokud má někdo rád oddychovky, co jsou chvílemi husté, prosím. 

Zaujal mě zvláštní název obce Pernink.

Vesnička byla založena v Krušných horách roku 1532, jako horní, těžilo se zde stříbro, železo a cín, jako všude v okolí, postupně povýšena na městečko. Původními obyvateli byli horníci z Německa. Po dolování přišel na řadu textilní průmysl, dnes je to obec rekreační se zaměřením na zimní sporty, cyklistiku a turistiku. Zvláštní název je odvozen od příjmení usedlíka Peringer, což je německá obec, Bero – medvěd, obec německy Beringer, od roku 1854 Pernink, Barringen. Lidově také Barnicher.