Procházka k lesu
Sledovat stopy zvěře je úžasné dobrodružství. Teprve sněhová pokrývka nám prozradí, kolik zvířátek v okolí žije. Jejich cestičky jsou jindy neviditelné. V zimě se však můžeme o našich sousedech dozvědět více.
A tak při procházce k lesu pozorujeme stopy srnek, ty jsou tady asi nejběžnější. Vidíme, jestli jsou stopy čerstvé nebo už staré a bylo-li srnek více. Chodí často v řadě za sebou, aby ve sněhu šetřily energií, tak bývá cestička prošlápnutá. V lese vidíme, kde nocovaly, odkud stopy vychází. Bydlí jich tu hodně. Srnky mají stopu kopýtka do srdíčka.
Zajímavé je to i se zajíci, jejich stop se tu najednou také dost objevilo. Je krásně vidět, zda spěchali, nebo hopkali zvolna, někde jen poposedávali. Je vidět, kde jich šlo více za sebou, šli jen z lesa, nebo se vraceli. Zajíc má stopu do velkého Y, protože předhazuje zadní větší tlapky před přední.
Poznáme i stopy veverčí, těch je více v lese a hlavně je poznat, kde veverka hodovala. Zadní tlapky mají větší, přední drobnější.
Podél lesa běhalo i hodně psů. I v horách se lidé prochází se svými miláčky. U psí stopy jsou vidět drápky.
Našla jsem jednu výraznou rovnou čáru stop, vypadala jako psí, ale protože stopy šly po přímce, mohla to být běžící liška. Říká se, že liška čáruje. Dva prostřední prsty stopy má delší na rozdíl od psa.
Zatím mají zvířátka v lesích klid, turistická zimní sezona ještě nenastala, horší to bude kolem Nového roku. Lidí přibude a bohužel zároveň i hluku.