IMG-20241201-133448.jpg
Autor fotky: Miloslava Richterová
zpět

O adventu

Advent je pro nás krásné období před koncem roku. Je to čas zvolnění, setkávání s rodinou a přáteli, čas různých koncertů a výstav, ale i procházek a pobytu v přírodě.

Na horách jsme jako doma a doma jsme kousek od Prahy, takže to je teď tak, jak to je po celý rok. Cestujeme.

Ještě před první adventní nedělí mám ráda, když je doma uklizeno s vánoční výzdobou. Vánoční pečení je skončeno, uvařím něco dobrého a na první advent pozvu rodinu. Zapalujeme první svíčku na adventním věnci, odpoledne trávíme ve slavnostní pohodě, povídáme si. Kdo chce, hraje na nástroje, nejvíce vnuk, který nedávno začal. Je to příjemně prožitý čas.

Adventní věneček vždy vyrábím svůj, jednoduchý, měla jsem ho ještě v předvečer za chvilku hotový. Věneček, kruh, je dávný symbol, je to koloběh života, kterému se nikdo z nás neubrání. Běh generací, ale i symbol pospolitosti rodiny u společného stolu.

V týdnu se ještě vzájemně navštěvujeme s přáteli, popřejeme si hezké svátky, popovídáme, co je v rodinách nového, obdarujeme se dárečky. Dáváme si drobnosti, svíčky, jmelí, vánoční hvězdu nebo jiné vánoční květiny. Také ovoce si vyměňujeme, někdo má jablka, někdo daruje ořechy. Letos na jaře květy pomrzly, vlašské ořechy nebyly, dostali jsme lískové oříšky, už vyloupané. Na výměnu putuje i vynikající vánočka, máme ji prý sníst, jenže dáváme si ji do mrazáku a pak se symbolicky vyndavá na Štědrý den. Někdo daruje krabičku cukroví, někdo štolu z drážďanských trhů a jiné dobroty. Bohužel, probereme i to, kdo nedávno ze známých nebo spolužáků zemřel, je to tak, je tu seniorský věk.

U dvou zapálených svíček jsme tuto neděli poseděli už zase na horách s jinou naší mladou rodinou. Minulý týden nemohli, pro změnu u nich byli kamarádi na návštěvě. Dozvěděli jsme se zajímavosti o vnoučatech, co ve škole, kdo zkouší přijímačky na nečisto, kdo co plánuje po škole a jak je v kroužcích. Co komu za dárek, blíží se nejen Vánoce, ale i narozeniny. Kdo hlídá doma kocoura a slepičku a kdy se zase sejdeme. Naplánovali jsme si návštěvu Prahy na třetí adventní neděli.

Na horách je teď krásně bílo, takže odpoledne nás čekalo bobování na stráni, jezdili všichni. Betynka mezi námi nahoře pobíhala, válela se na zádech. Ona si bobuje po svém, položí hlavu, natáhne zadní nohy a jede po sněhu. A samozřejmě nejradši hrabe, cítí myšky. Ty se nám jako vždycky v zimě dobývají do chaloupky. Vzaly to zase pod trámem pod střechou. Je to zajímavé, jak to dokáží, ale opět je díra pod stropem. Nacpala jsem jim tam chomáč vaty namočený do octa a zalepila izolepou, ještě to vystříkáme tmelem. Ocet je neodradil, chomáč snědly.

Na horách se navštěvujeme i se sousedy, popovídáme doma v teple nebo venku.

Až v neděli večer hory ztichnou. Společnost nám dělá jen zářivý měsíc na nebi a hvězdy, které jsou blizoučko nad námi. Sníh se od měsíčního svitu blyští. Jsme venku, ticho a klid kolem nás.

 

 

Počet zobrazení: 18