Tato objemná kniha se svými 966 stránkami je zcela mimořádná.

Autobiografie, obsahující poctivě zpracované kapitoly z profesního i soukromého života paní Barbry Streisand.

Film, televize, divadlo, hudba, to vše svou pracovitostí a talentem pokořila a za svou tvorbu obdržela mnoho uměleckých cen.

Její portrét je upřímný, působí, jakoby si s námi autorka povídala o životě a o své práci. Poznáme, s jakým vkusem, zápalem a úsilím se věnovala každému detailu svého díla, jak těžko se probojovávala mezi již zavedené umělce, jak to měla mezi filmaři těžké jako žena. Sympatický je její humor a nadhled, se kterým popisuje svůj životní příběh od dětství a svých začátků na Broadwayi až po úspěchy v Hollywoodu. Kniha je krásně doplněná mnoha fotografiemi.

Není divu, že tato kniha vznikala 10 let, autorka se vracela ke svým rolím, filmům, písním, příběhům, deníkům, poznámkám. Konzultovala i s někdejšími spolupracovníky, aby odvedla co nejlepší práci tak, jak je jejím zvykem. A mne mrzí, že jsme jí českým vydáním knihu trochu pokazili špatnou korekturou a tím pádem množstvím překlepů a chyb.

V kapitole, kde píše o lásce jako o klíčovém slovu v řeči lidské, se s autorkou plně ztotožňuji. Rozcházím se s ní ale v kapitole, kde popisuje filmování v Čechách - bylo toho u nás málo k dostání a zelenina tu nebyla vůbec, a tak, aby jí celý štáb neonemocněl, musela si nechat dovážet zeleninu z Anglie. My jsme ji prý tehdy  snad vůbec nepěstovali. Toto považuji za přehnané a nepravdivé, něco o pěstování zeleniny vím už od dětství. Teprve nyní jsme si v podstatě zničili české zemědělství.

Ale zpět ke knize. V závěru, knihy i života, píše autorka o svém pocitu šťastné ženy, která má za sebou skvělou kariéru a chce si užívat rodinu, manžela, děti, vnoučata, a já jí to ze srdce přeji. Láskyplné rodinné vztahy jsou uměním největším.