Historický román, zobrazeno období první poloviny 19. st. u nás, nastíněny naděje roku 1848. Kromě jiného hlavní postava tohoto románu doufala, že bude zrušen celibát. Na místo toho sledujeme náboženský fanatismus, poznáme množství různých církví, které všechny měly obrovský vliv na životy lidí, zároveň spatřujeme velkou bídu jejich života.

I život kněze Drašara byl sešněrován církevními katolickými pravidly.

Sledujeme jeho životní pouť od dětství až po dospělost, kdy působil jako piaristický kněz, učenec, učitel, středoškolský profesor, spisovatel, vědec, buditel, vlastenec, ale hlavně byl obyčejným člověkem, toužícím po normálním lidském životě a štěstí.

Byl chytré dítě, chtěl studovat, rodiče jej však finančně nepodporovali, i když se jeho nadáním chlubili. Původně z Poličky, bydlel u příbuzných v Litomyšli, kteří ho dále odmítali živit, rodiče peníze pro něho neposílali, nebo málo a nepravidelně.

Chlapec svou bídu vyřešil tím, že z neuvážení vstoupil do piaristické koleje, která ho zaopatřila, měl bydlení, stravu, vzdělání. Žil v klášteře, za což se měl zříci světa, tj. majetku a manželství. Myslel si, že později z řádu vystoupí, přestoupí k jiné církvi, toužil mít vlastní rodinu, oženit se jako jiní kněží. Chtěl milovat a být milován, vychovávat děti.

Vystudoval na kněze, sloužil mše, původně působil v Praze a pak v dalších místech, byl často překládán. Vyučoval na mnoha školách i soukromě doma, napsal učebnice pro školy, ve svých spisech propagoval češtinu a slovanství, proslavil rodnou Poličku historickými spisy, skládal ty nejvyšší církevní i vědomostní zkoušky, byl profesorem.

Ze své původní církve vystoupil, ale nikde ho nechtěli, nemohl najít další uplatnění, nesměl učit, zápasil o existenci. Zavrhla ho jako odpadlíka církev původní i církve jiné, nesměl se oženit. Jeho touha po tom nejobyčejnějším životě se stupňuje. Má vztahy i děti se ženami, avšak bez posvěcení církve, bez udělení svátosti manželské, je zavržen. Mají ho za blázna, vzdal se vysoké kariéry i slávy, je nemravný, nedůvěryhodný a neposlušný boha.

Žije v bídných podmínkách v chudé zapadlé vesnici, učí na evangelické škole v Březinách, má rád vesničany a oni jeho. Poznává bídu a surovost života.

První žena umírá po porodu, o dítě se postará jeho sestra ve městě Poličce, kde žije v měšťanském domě po rodičích, na rynku. Dívenka vyroste, stane se jedinou a bohatou dědičkou, výhodně se provdá, odjede s mužem do Ameriky.

Druhá Drašarova žena umírá po porodu i s dítětem. Drašar je zoufalý. Ze vztahu s třetí ženou přežije chlapec, postižený, vidí na jedno oko, bůh ho prý potrestal, neměl se narodit.

Kněz Drašar umírá údajně na tuberkulozu, v podstatě si v zimě léčil ránu do hlavy polínkem při štípání dříví nejdříve studenými obklady, pak i koupelí v ledové vodě, nastydl a za pár dní v horečkách zemřel.

Vesničané svého kněze milují, vystrojí mu pohřeb, později sbírají peníze i na důstojný  náhrobek na hřbitově.

Román zobrazuje život chudých lidí, zobrazeny porody a osudy chudých žen s poporodní horečkou. Vidíme i osudy novorozenců, odnášených ke křtu porodní bábou, otcem a kmotry do kostela, kde mrznul zimou i farář, přesto lil dítěti na hlavičku studenou svěcenou vodu, i kdyby dítě zemřelo, alespoň už nebylo pohanem.

Román popisuje život skutečné postavy kněze Josefa Václava Justina Michla, zvaného Drašar, narozeného 10.9. 1810 v Poličce, zemřel 13. 3. 1861 v Březinách, katolického kněze, spisovatele a buditele.

Spisovatelka Tereza Nováková mnoho let promýšlela téma, aby skutečné události co nejlépe zpracovala, povedlo se jí to věrohodně a opravdu poctivě.

Knížku jsem zařadila do Čtenářské výzvy - kniha s reálnou osobností. Mám ji v knihovně po rodičích.