Tajemný název knihy, lákavá obálka, ale po prvních stránkách vyvedení z omylu.

Hodně vulgárních slov, dospívající dívka, anorektička, utíká, již po několikáté, z nápravného zařízení a náhodně se dostane na statek, kde hospodaří osamocená žena, snad ve středních letech, přesně se nedovíme. Dívka, Sally, zde najde úkryt před pronásledovateli, rodiči a policií, ubytování a hlavně práci, která ji uchvátí, práce prostě léčí. K tomu ještě pro ni dosud neznámé prostředí klidného venkova, s poli, vinicemi, zahradami a lesy.

Žena, Liss, hospodaří sama, dle mne dost nevěrohodné, nezvládla by to, udřela by se, a pomoc té příchozí dívky se jí hodí.

Jezdí spolu na traktoru, vyorají a vybírají brambory, nakládají pytle a odvážejí. Dvě ženy, naloží pilu cirkulárku a jedou rubat dřevo do lesa, pracují u včel, sklízejí ovoce, mají krásná jablka, ale hlavně pěstují úžasné hrušky, samé staré odrůdy, pracují na vinici. Tady už pomáhají 3 brigádníci, tato scéna sběru vinných hroznů na vinici ještě před východem slunce je pěkná.

Ukáže se, že krizi neprožívá jenom Sally, ale i Liss má problémy. Proč žije sama, v ústraní vesničanů? Dozvíme se, že byla vdaná, týraná, a za pokus o vraždu manžela byla ve vězení, nakonec svou situaci nezvládá a chce se zastřelit v kostnici. Sally ji zachrání, přijde včas, a Liss jí záchranu oplácí, přemluví ji, že musí dostudovat, odmaturovat, teprve pak se může na statek, kde se jí tak líbí, vrátit.

A tak se opět potvrdí, jak je důležité mít se o koho opřít, dolehne - li na člověka životní krize, jak důležité je přátelství.