Tuto knížku jsem dostala k minulým Vánocům. Má krátké epizodky, takže ležela na nočním stolku, určená na chvilky čtení před spaním. Já ale často chodím spát pozdě v noci, to už většinou nečtu, a také přišly další a další knižní dárky, minulý rok jsem téměř nepotřebovala veřejnou knihovnu. Takže Všichni psi mého života byli odloženi, až bude čas.

Letos jsem začátkem března dokončovala Čtenářskou výzvu. Přede mnou bylo jedno z posledních témat, Kniha, kterou jste v minulosti nedočetli. Vzala jsem tedy zpět do ruky knížku Aleše Dostála, která osloví už jen tou milou obálkou. Pod přebalem je knížka stejně krásná, se stejnou černobílou fotografií, a teď, po dočtení, mohu říci totéž i o jejím obsahu.

Autor je lesník, milovník psů, zároveň jejich chovatel. Se ženou provozují chovatelskou stanici během celého svého společného života. Příběhy mnoha odchovaných pejsků i těch vlastních, a zároveň něco z rodinného života, jsou seřazeny od mládí do stáří autora. Na jednom místě říká, vtěsnat 60 let života na 200 stran, to chce mistra slova. A  autor jím opravdu je. Slzy smíchu střídají slzy dojetí, píše se na obálce, a je to tak. Příběhy jsou veselé i smutné, jak to život nese, je tu popsána i autorova nemoc.

Výhrady jsem při čtení měla k tomu, že chovatelé záměrným pářením psů řídí jejich život, v podstatě někdy dochází ke krytí fen ,,násilím“, díky čemuž vydělávají peníze. Ty chovatelům v žádném případě nezávidím a uznávám, že na druhou stranu by si milovníci pejsků nemohli koupit svého psa.

Náladu mi spravila epizoda, kdy jejich chovný pes měl nakrýt fenu z Rakouska za 400 eur. Doma byl Umbro roztoužený a domácí hárající fenu Gamu před ním zavírali, protože si momentálně ,,chtěli majitelé od štěňat odpočinout“. Když ale majitelka s cizí fenou přijela, Umbro se rozhodl, že s touto zrovna ne. Autorovo přemlouvání ho nepřesvědčilo, takže se vydali k veterináři kvůli inseminaci. I to se nepovedlo, Umbro si trval na svém. Z akce nebylo nic, autor se se psem vracel domů.

,,Ten pes není normální, mysleli si všichni zúčastnění.

Nebyl normální, protože byl věrný. Hned jak se vrátili, našel si zrovna volně puštěnou Gamu. .. Proč by se měl za peníze obtěžovat s nějakou cizinkou, když má doma svoji fenu a může mít štěňata z lásky.“

V závěru autor píše, že chovatelství se věnuje skoro 50 let a chovatelé se k nim pro štěňata vracejí, mnozí i potřetí, protože život psí je opravdu krátký.

,,P.S. Podle poslední, dvěma zdroji ověřené informace, je psí nebe těsně vedle lidského.

Teprve za ním začínají ostatní zvířecí nebíčka.

Takže to není daleko ani pro krátké nožičky jezevčíků a na návštěvu mohou přijít i oni.“