Knížka Ericha Marii Remarqua se zabývá otázkou života a smrti, je plná nejrůznějších úvah o životě a po dočtení je dlouho o čem přemýšlet. Je to smutný román o lásce automobilového závodníka a nemocné dívky.

Hlavní postava, dívka Lillian, léčící se dlouhodobě v sanatoriu vysoko ve švýcarských horách za nemalé peníze, už je ze všeho unavená a naději na uzdravení nevidí, chce uniknout ven, do civilizace, do života. Užít si čas, který ji ještě zbývá, jenže zdá se, vlastně neví, jak by si život užila. Takže rozmařile utrácí kapesné od strýce a ve dne v noci zapíjí žal.

Našla lásku, automobilového závodníka, který ji z hor odvezl, když tam byl navštívit kamaráda, ale ani láska ji nepřiměla k tomu, aby se usadila. Mohli přestavět domek a společně poklidně žít, on už se chystal kariéru ukončit. Dívka je nevyrovnaná, neví, co chce, hlavně ne nějaký klidný život, proč svatba, když stejně umře. A svým chováním, flámuje, pije, nejí, jde smrti vstříc.

Závodník Clerfayt jede svůj poslední závod, už vyhrál v kasinu dost, ale ještě potřebuje víc, chtěl by přestavět domek pro Lillan.

Riskuje jako všichni ostatní závodníci a na silnici je mu osudná havárie předchozích vozů, do kterých narazí, a olejová skvrna.

,,Sto očí v něm pátralo po nějaké mezeře mezi vozy na silnici, kterou by proletěl, ale žádná tam nebyla..“ Zezadu do něho narazil další vůz. Utrpěl vážná zranění,  měl rozbitý obličej a volant mu prorazil hrudník. Po hromadné havárii závod přerušen nebyl, jezdci pokračovali v šíleném riziku dál. Lillian se v nemocnici dozví, že Clerfayt netrpěl, zemřel v bezvědomí.

Je zaskočená, zdrcená, vrací se do sanatoria, rozhodla se už dříve, když se jí přitížilo. Možná se chtěla ještě na poslední chvíli pokusit osud zvrátit. Setkává se s předchozí láskou Borisem, ale je už příliš pozdě, po šesti týdnech umírá. Boris se domnívá, že zemřela šťastná.

Příběh měl motiv ve skutečné nehodě při automobilových závodech.

,,Člověk nedělá vždycky, co je správné, dokonce i když to ví, ale v tom někdy bývá kouzlo života."