Nádherná knížka příběhů o lásce psí a člověčí, a kdo má pejska, porozumí jí ještě více. Skutečné příběhy jsou plné radosti a štěstí, ale i dojetí a slz, neboť všichni musíme jednou odejít, i pejskové. Pejskové bohužel dřív než my.

Mnoho zde popisovaných jevů znám velmi dobře ze soužití s našimi pejsky.

V kapitolce Vítání je popsáno, jak fenka Saša připravovala po dlouhé roky majitelce královské uvítání. Kdykoli se vracela domů, poznala její auto snad už na začátku ulice. Pak mezi pusinkami štěkala a skučela, i když byla majitelka pryč třeba jen čtvrt hodiny. Kdes byla tak dlouho a proč jsi mě tu nechala?

Tohle vítání předvádí i Betynka, je jedno, jestli jsem se vzdálila na den nebo jen na chvíli. A když páníček odjede autem, leží na parapetu gauče, kouká do okna a čeká. Páníčkové bývají přece někdy oknem vidět, tak co kdyby. (To ale jen jdeme-li pěšky.) Pokud páníček zastaví auto před vraty, Betynka to ihned pozná a rozštěká se. Skáče, škrábe na dveře a vrtí ocáskem. Už je tady, pojďme honem! Zvednu ji do náruče a koukáme ven oknem. Podívej, projede vrátky a zajede do garáže, vidíš? Teď vrátka spolu zavřeme a můžeš utíkat. Sotva páníček vystoupí, obrovské vítání následuje.

Autorka kapitolky píše: Víc než deset let jsem toto brala jako samozřejmost – jak už to ale někdy bývá, právě ty každodenní drobnosti člověk nejvíc postrádá, teprve když o ně přijde.

Psi mají zvyk chodit spát večer ve stejnou dobu. Lidé to většinou neumí, i když víme, že je to špatně. Naše Betynka večer sama odejde do postele, ale protože nikdo nepřichází, vstane, postaví se ve dveřích ložnice a významně kouká. Jdete už? Protože nejdeme, vrátí se a ulehne. Za chvíli přijde znovu, dlouze kouká. Půjdete? Často se stane, že řeknu, dobře, Bety, jdeme si číst. Rozsvícená lampička jí nevadí, s paničkou se jí dobře usíná. Stočí se do klubíčka, na deku do mých nohou, a spokojeně usne.

Dcera má o rok staršího psa Valdu stejné rasy, je to Betynky kamarád. Nedávno jsme všichni seděli za chatou u táboráku a ještě se nám nechtělo spát. Valda byl jiného názoru. Poznal svůj čas na spaní a naznačoval to. Přiběhl, udělal před námi otočku a běžel směrem k brance. Když jsme nereagovali, začal dělat více otoček rychle za sebou, přidal šťouchnutí čumákem. Zatímco Betynka spala odevzdaně na mém klíně, Valda se nechtěl smířit s výjimkou.

Dopadlo to tak, že mu jeho panička přinesla pelíšek na spaní ven, k ohýnku. Tak teda jo, a hupnul si tam. No Valdo, to je luxus, takhle spát pod širákem ve vlastní posteli, ozvalo se. Luxus to však pro něho dlouho nebyl. Pětiletému sousedovi se psí pelíšek líbil tak, že se do něho namačkal k psovi.

Tento zvyk je popisován v kapitolce Láska na věky. Pes Sandy chodil spát každý den v devět hodin. Jeho majitelé se cítili trapně, když večer skoro vyháněl jejich hosty. Stejně tak, když byli na návštěvě, dával kolem deváté rodině povel k odchodu. Pochodoval po místnosti, významně koukal lidem do tváře, pak se postavil ke dveřím, jdeme už. Když se tak nestalo, všechno opakoval tak dlouho, dokud se všichni nerozloučili.

Některé kapitolky jsou o odcházení starých psů a loučení s nimi, jiné o štěňatech, někde jde i o záchranu vyhozeného psa.

Na konci knížky jsou kapitoly s informacemi o chování a výcviku psů, o jejich zdraví i preventivní péči, dále nápady, jak pejskům zpestřit život.

A podíváte-li se pejskovi na obálce do tváře, poznáte, jak krásná knížka to je :-)

Jste blázen do psů? Jestli ještě ne, tak po přečtení této knihy určitě budete. A jestli ano, tak si tuhle knihu náramně užijete.