- román o revoluční válce

Historický román z období boje amerických osad za nezávislost. Autorem je 39. prezident Spojených států J. Carter. Sršní hnízdo byla přezdívka pro místo, útočiště amerických povstaleckých vojsk.

Knížku jsem náhodně objevila v knihobudce a ráda jsem si ji přečetla. Všechny knížky z období osídlování divokého západu jsou pro mne zajímavé a motivační.

Kolonisté přicházeli do severní Ameriky najít náboženskou a životní svobodu, jejich snem bylo hospodaření na farmě, klidný rodinný život. S neuvěřitelnou dřinou zakládali své domovy na přidělené půdě. Klučili lesy, zakládali pole a pastviny, stavěli dřevěné sruby, stodoly, ohrady, vlastníma rukama si domov doslova vyrvali z divočiny.

Britské úřady je ale brzy začaly sužovat nespravedlivými zákony, zvyšováním daní a zaváděním kolků, které musely být zaplaceny téměř na všechno, např. i za hrací karty. Británie své kolonie prostřednictvím guvernérů maximálně využívala, dá se říci ždímala, pro své obohacení, na úkor pracovitých farmářů.

Úředníci kontrolovali, zda farmáři mají na vše povolení a řádné okolkované dokumenty. Jestliže se farmáři nepřizpůsobili zvyšujícímu tlaku, majetek jim byl zabírán, farmáři upadali do dluhů. Své domovy opouštěli, stěhovali se do jiných kolonií, začínali znovu.

Sjednocovali se, radili se, co počít. Byli považováni za vzbouřence proti králi, za zrádce královské koruny, za chátru. A tak s nimi také bylo jednáno. Kdo nepřísahal věrnost britskému království, byl potrestán jako zločinec. Přišel o majetek, v tom si úředníci libovali, nebo následoval trest tělesný - výprask holí a často oběšení.

Z těchto podmínek se v letech 1775 až 1783 rozhořela krutá válka, která skončila uznáním samostatnosti třinácti amerických států.

Děj knihy začíná a končí osudy jedné z rodin přistěhovalců, Prattových. Ethan Pratt je hlavní postavou románu, se svou ženou Epsey. Přišli z Filadelfie do Severní Karolíny. Zde byl Ethanův bratr Henry jeden z prvních, kteří byli veřejně pro výstrahu pověšeni. Nikdo proti tomu nic nezmohl, Ethan si alespoň odnesl bratrovo tělo, aby ho pohřbil. Jiní byli za pobuřování a porušování zákona vloženi do klády bez jídla a pití na dva dny, následně byli zbičováni třiceti ranami.

Ethanovi, jako mnoha jiným, bylo sděleno, že neexistují zápisy o tom, že je vlastníkem půdy, že vlastně hospodaří na cizím, a proto se rozhodl opustit Severní Karolínu, přestěhovat se do Georgie.

Sklidili úrodu, něco prodali, zakoupili soumary pro náklad a s dalšími třemi rodinami se vydali se na dosti obtížnou cestu, přestože Epsey byla právě na počátku těhotenství. Šli nepřístupnou krajinou, brodili se řekami. Karavanu kromě nich tvořila i hospodářská zvířata, vedl je kůň s Epsey na hřbetě. Té bylo často nevolno, takže raději kráčela a vedla tažná zvířata vlečným lanem, Ethan hlídal stádo ovcí a skotu.

V Georgii si pečlivě vybavili dokumenty o vlastnictví půdy a založili nový domov. Vymýtili les, vytyčili pole a pastviny. Postavili si provizorní přístřešek z plachtoviny, později menší srub, časem ho chtěli používat jako sklad a postavit větší. Klády vymazali jílem, nasadili dveře, postavili topeniště a komín. Ethan dřel do soumraku, pomáhala i Empsey, než těžce porodila chlapečka. Po Ethanově zemřelém bratrovi dostal jméno Henry.

Empsey nějakou dobu trvalo, než mohla zase zastávat všechny práce, brzy však opět předla, tkala a zastávala práce doma i venku. Na polích rostla kukuřice, len, pšenice, tabák, brambory, fazole, hrách, cibule a listová zelenina. Empsey hnojila, mulčovala, okopávala, plela. Ethan vyhloubil studnu, aby nemusila chodit daleko k prameni, když konví zalévala. Malého Henryho nosila ve starém přehozu uvázaném přes záda. Na kraji zahrady Ethan postavil krytou postýlku na podpěrách, aby mohlo miminko ležet ve stínu a zároveň k němu nemohli hadi nebo hlodavci, zatímco by Empsey pracovala.

Než se naplno rozjede děj dalších kapitol, které jsou věnovány jednotlivým bitvám a zabírají hlavní část knihy, dočítáme se další podrobnosti o těžkém životě farmářů. Manželům v uvedené rodině bylo něco málo přes dvacet a je až neuvěřitelné, jaké pracovní povinnosti jejich hospodářství obnášelo a co všechno ti dva stihli během dne udělat. Empsey to jednou vyjádřila – jsou práce, které dělám já, jsou práce, které má na starosti Ethan, a jsou práce, které děláme spolu.

Ethan se svou ženou, i jejich sousedé, manželé Mavis a Kindred Morrisovi, byli proti násilí, zabíjení, válce. Chtěli prostě žít, farmařit, starat se o své rodiny. Nebylo však možné zůstat stranou a bylo těžké se na jednu stranu přiklonit.

I indiáni byli přemlouváni, aby se přidali na nějakou stranu, využívali je královští velitelé.

Povstalci potřebovali posily, vyzývali obyvatele, aby se přidali a pomohli bojovat za své domovy. Ethan se jednou přidal, ale byl svědkem masakru na indiánských ženách a dětech, a nechtěl už válčit.

Později byl požádán, aby prošel nebezpečným územím s ústním vzkazem pro generála vzbouřenců, že se k nim blíží britské vojsko. Ten však byl přesvědčen, že cestu k němu přes močály Britové neobjeví a nepostavil ani hlídky, Ethanovi nevěřil. Vzápětí byli přepadeni, Britové zaútočili, vzbouřenci buď padli nebo se rozutekli, generál se zachránil.

Ethan s kamarádem, sousedem Kindredem, prchali bažinami. Kamarád byl raněn do nohy a chtěl, aby ho Ethan nechal na místě, že se vzdá Britům, nedal se přemluvit. Ethan ho chtěl táhnou přes vodu, kamarád se chtěl vzdát, museli se rychle rozhodnou.

Ethan ho alespoň zamaskoval větvemi, chtěl se pro něj později vrátit, a skočil do vody. Z dálky pak viděl, jak se kamarád vzdává a voják ho masakruje bajonetem. Událost s Ethanem otřásla natolik, že se šel přihlásit k vojskům povstalců, domobrany.

Královská vojska se krutě mstila na rodinách povstalců, a tak ženy s dětmi odcházely ze samot do města. Stejně tak chtěla odejít i Empsey. Balila věci, Henrymu bylo už sedm let, pomáhal balit otcovo nářadí. Čekali na povoz, který pro ně měl přijet z města. S sebou chtěla vzít jednoho koně, aby se mohli občas vrátit na farmu, a krávu. Krávu nemohla chytit, vzdálila se pro ni, až uslyšela hluk a ucítila kouř. Vrátila se k farmě, zahlédla tři bělochy a tlupu indiánů. Synek Henry byl zabit a skalpován, majetek rozkraden, farma zapálena. Pohřbila zmasakrované tělíčko, označila kamenem, na krávu naložila rance a vydala se do města. Tam jí pomohla sousedka Mavis, vdova po sousedu Kindredovi.

Farmáři se občas vraceli kontrolovat své usedlosti, takže jednou měli společnou cestu i Ethan s Mavis, kteří měli k sobě blízko už před válkou. Mavis později porodila chlapečka, hodně podobného Ethanovi. Odstěhovala se, Ethan se na konci války navrátil k Empsey a založili nový domov.

Velkou část knihy zabírají popisy bitev, obléhání, útoků a ústupu vojsk.

Podrobně se také dočteme o životě otroků. Vlastnit černošského otroka bylo povoleno zákonem, později ne, ale stejně byli otroci prodáváni a vlastněni. Otroci činili většinovou část majetku plantážníka. Těžký osud je popsán v kapitole o černé otrokyni, dívence, rodiče byli prodáni zvlášť. Jako dospělá dívka se zachránila ze surového zacházení tím, že zradila obránce farmářů. Uprchla k britským vojákům a své znalosti místní krajiny, provedla je tajně bažinami k táboru povstalců, vyměnila za svobodu, mohla odjet lodí do Británie.

Je užitečné přečíst si knížku o vzniku Spojených států amerických.

Je smutné uvědomit si, že lidské dějiny jsou dějinami válek.