Další a dlouho očekávaná knížka ze série Romantické útěky od J. Caplinové.

Po předchozích dílech, kde autorka představovala různá jiná místa a země s jejich dobrým jídlem a pitím, došlo i na Čechy.

Knížka vyšla loni (2024) před Vánocemi. Autorka ji v Praze podepisovala, kmotrou byla Bára Špotáková, o které je známo, že má pivo ráda.

I tato knížka se mi hodila do čtenářské výzvy: ,,Přečtěte knížku, kde je recept, ale není to kuchařka“. Zařadila jsem ji ale až po přečtení, o receptu na knedlíky jsem samozřejmě nevěděla, četla jsem se zájmem, na knížku jsem se těšila.

Anna i Leo, Angličané, se přihlásili na stáž do pražských pivovarů, kde se chtějí naučit vařit pivo. Oba dva již v pivovaru pracovali, ale lákala je zároveň i soutěž v rámci tohoto programu Sdílená kultura, kdy na konci praxe mají představit své uvařené, zcela nové pivo. Mají je pojmenovat a prezentovat na pivním festivalu v Praze, ale hlavně mají vymyslet marketingový a distribuční plán, jak s ním prorazit na trhu ve Velké Británii. Cena pro vítěze bude vybavení pro soukromý minipivovar.

Aniž by o tom věděli a něco plánovali, sešli se v podnájmu v pěkném pražském bytě s terasou nad střechami, který si hezky zařídí a který si zamilují, mají zde bydlet čtvrt roku. Ukáže se, že byli krátce, jako hodně mladí, manželé a znovu se dají dohromady, Anna se před tím rozejde s přítelem. Protože účastníci soutěže jsou jen oni dva, rozhodnutí poroty skončí remízou. Oni si však už před tím řekli, že tu zůstanou a vybudují společně svůj malý pivovar a hospůdku v Praze.

Autorce se podařilo hezky představit naše hlavní město tak, jak je pro cizince lákavé a zajímavé s jeho pamětihodnostmi, historií, kulturou, hospůdkami a jídlem, také některá místa na jižní Moravě, naše vína, ale hlavně pivo a některé české speciality.

Ukázala i na naši přátelskou a vlídnou povahu, naše víkendové chataření, houbaření a kutilství. Mihla se tam i zmínka o předchozím českém režimu, kdy Anna slyší vyprávět, že oba uvedené pivovary byly po sametové revoluci vráceny do soukromých rukou.

Díky autorce za lásku k naší zemi a milou, oddychovou knížku. Někdo ji může považovat za červenou knihovnu, ale takové už jsou knihy této série. Lásky není na světě nikdy dost :-)

,,Když si stůl hezky prostřeš, uděláš i z obyčejného jídla zážitek, příležitost, slavnostní okamžik, nemyslíš? A lidem u stolu tím dáš najevo, že ti na nich záleží.“

,,Vzpomínám si, jak mi maminka říkávala, že bychom měli žít naplno, protože jsme na tomhle světě jen krátce.“

,,Nikdy si neříkejte, že zítra je taky den a že to zvládnete později. Dělejte všechno hned, jak můžete, nic neodkládejte.“

,,Věci nemůžeme změnit, musíme je řešit.“