Začátkem května, ve dnech osvobození naší vlasti od německé okupace a ukončení 2. sv. války, si už 81 let, rok co rok, naše obec připomíná tyto události. Nebylo to tak, jak se dnes vypráví a jak se minulost překrucuje. A sice, že příjezd sovětské armády byl zbytečný, neboť v Praze se už nebojovalo.

U nás v květnu 1945 zemřeli místní lidé, když se se zbraní v ruce postavili na odpor Němcům, prchajícím z Prahy. Snažili se je zastavit při útěku do Německa. Bohužel, síly civilistů na to nestačily, Němci se zuřivě probojovávali, vesnici zachránily až přijíždějící sovětské tanky.

Na památku této historické události probíhá u nás každoročně simulovaná bitva ve vojenských i dobových kostýmech, končí osvobozením obce a vyvěšením státní vlajky na jakoby tehdejší obecní budovu.

Letos byl u nás na hřbitově vkusně opraven památník se společnými hroby našich občanů a sovětských vojáků. Konal se zde pietní akt s pokládáním věnců k uctění památky padlých.

Tak by to mělo být, neměli bychom zapomínat, že ve válce zbytečně zahynulo a trpělo mnoho nevinných lidí.

V květnu jsem navštívila Prahu a všimla jsem si, že i na Staroměstském náměstí byly položeny věnce k uctění památky obětí 2. sv. války a Pražského národního povstání.

Byl krásný slunečný den, jeden z prvních horkých dní. Koupila jsem si zmrzlinu, posadila se na lavičku. Kolem mne proudili lidé včetně turistů Královskou cestou k Pražskému hradu. Vládla slavnostní, téměř letní pohoda.

Lidé mají žít, nikoliv bojovat. Mír je potřebný, nezbytný a je potřeba o něj stále pečovat. Mysleme na to. Války jsou zbytečné, škodlivé, s životem se neslučující.