V určité fázi života si pravděpodobně každý člověk začne stěžovat na nejrůznější zdravotní potíže. Musím říct (a zaklepat), že se mě to zatím netýká. Jsem celkem zdravá a za svůj největší problém pravděpodobně považuji nespavost (https://blogy.i60.cz/46/detail-clanku/25045), o které jsem vám psala v některém z předešlých článků. 

Vždycky jsem měla ráda přírodu. Miluju, když můžu vyrazit do lesa nebo do luk, kochat se stromy a poslouchat zpěv ptáků. A protože mě nohy stále ještě poslouchají, není to pro mě žádný problém. Jasně, už toho neujdu tolik, jako když mi bylo 20. Ale to je přece normální. Je důležité na sebe neklást zbytečně velké nároky. Mám radost z každého pohybu, i když to rozhodně nejsou každodenní dvacetikilometrové túry. 

Nedávno, ještě na jaře, jsem se však rozhodla do svého života zařadit ještě jeden sport. Kromě procházek jsem začala i běhat. Ano, čtete správně. Rozhodně si nemyslím, že by běh byl pouze pro mladé lidi. Já jsem důkazem toho, že když chcete, můžete začít běhat klidně i v pozdější životní etapě.

Jak začít běhat po padesátce? Začalo to u mě docela jednoduše. Zkrátka jsem z klasických procházek přešla do takových svižnějších a pak jsem přidala běh. Neměla jsem od toho žádná velká očekávání, což je myslím důležité zdůraznit. Rozhodně jsem se nepustila do běhání s tím, že za měsíc musím uběhnout najednou 5 nebo dokonce 10 kilometrů. Do ničeho jsem se nenutila a běžela jsem pouze po takovou dobu, kdy mi to bylo příjemné a přirozené. 

Zároveň jsem střídala běh se svižnou chůzí, během které jsem se vydýchala. A když jsem chtěla, prostě jsem se zastavila. Vzhledem k mému pozvolnému tempu to však šlo velmi dobře a já byla sama překvapená, jak moc mě takový obyčejný sport chytl. Když si vzpomenu na svá školská léta a nenáviděné běhy na oválném hřišti, nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou běhat s lehkostí a radostí. 

Svoji novou vášeň jsem samozřejmě oznámila své rodině. A to by nebyli oni, aby hned nepřišli s nějakou vychytávkou. Syn mi poradil, ať si pořídím chytré hodinky. Už jsem o nich slyšela, ne že ne. Ale nevěděla jsem přesně, co všechno umí a proč mi pomůžou. Řekla jsem si ale, proč to nezkusit.

Teď už můžu říct, že jsem z nich nadšená a běhání mě baví ještě více. Můžu totiž sledovat, jak se postupně zlepšuju. Ne že by na tom nějak záleželo, ale je hezké vidět, že i v pokročilém věku můžu vidět nějaké výsledky. Vybrala jsem si levnější model značky Garmin. Konkrétně je to GARMIN FORERUNNER 35 OPTIC BLUE (https://www.pulsmetry.cz/garmin-forerunner-35-optic-blue-darek-zdarma/). Modrá barva pásku mi připadala hezky veselá a navíc mám i podobné tričko a boty na běhání. 

Hodinky jsou super. Sleduju díky nim, kolik kilometrů jsem uběhla, ale i kolik kroků jsem v průběhu dne ušla. Někdy to moc není a pohled na hodinky mě donutí vyrazit aspoň na krátkou procházku, i když se mi nejprve nechtělo. Taky se mi líbí, že hodinky dokáží sledovat i můj srdeční tep. Čtu si teď ve volných chvílích nějaké články zaměřené na správné běhání a snažím se si udržet stabilní tepovou frekvenci v průběhu běhu. Právě díky těmto hodinkám to jde jednoduše. 

I když jsem si myslela, že tyto věci už pro mě prostě nejsou, tak jsem se zmýlila. A tímto způsobem bych chtěla motivovat i vás, pokud se řadíte do podobné věkové kategorie jako já. Nikdy není pozdě na to začít. Žijeme jen jednou a pokud jste něco nestihli, když jste byli mladí, pusťte se do toho teď. Samozřejmě rozumně a s ohledem na vaše zdraví. Pořiďte si vhodné oblečení na běhání, zjistěte, jak správně běhat a co je vhodné jíst po běhání a pokud vás třeba trápí bolest kolene po běhání, raději si dejte pauzu. 

Já toho nelituju a běhání je teď mým každodenním koníčkem, na který se vždycky moc těším. A navíc dělám něco dalšího pro to, abych se udržela v kondici. Opatrujte se.

Moc vás všechny zdravím.

Marie